Nejistá budoucnost squatu Klinika

Autonomní sociální centrum Klinika je fenomén, o němž minimálně v Praze slyšel zřejmě každý. Málokdo si však asi dokáže vytvořit reálný obrázek o tom, jak její chod probíhá a jak přesně vypadaly jeho úvodní problémy. Právě z tohoto důvodu se studentka žurnalistiky Alžběta Čermáková rozhodla o Klinice vytvořit fotoreportáž. Zaměřila se zejména na lidi Kliniku obývající a my vám nyní přinášíme její pohled.

Alžběta Čermáková: Skoro každý, s kým jsem mluvila, znal název Klinika, ale přesně nevěděl, o co jde. Sledovala jsem hnutí už od prosincových protestů, kdy si získalo podporu veřejnosti jako první squat. Cibulka ani Milada před nimi v tomhle ohledu neuspěly. A mě zajímalo proč. Zajímalo mě, jak Klinika funguje, jací lidé v ní bydlí, protože to, co vytvářeli, pro mě mělo smysl. Ze začátku bylo těžké tam být a mluvit s nimi, natož je fotit. Lehčí bylo pomáhat s natíráním zdí nebo lepením tapet a bylo to něco, co mě bavilo. Pak jsem tam začala být poměrně často, ale fotit jsem už moc nechtěla. Nakonec bylo o něco lehčí snímky pořídit, když jsem o Klinikářích aspoň něco málo věděla. Ale ne o moc.

Bývalá plicní klinika na Žižkově po léta chátrala. Nevyužívanou opuštěnou budovu, o kterou se stát nestaral, obsadili 29. listopadu 2014 aktivisti a vytvořili tam squat.

Ihned začali s úklidem a revitalizováním budovy. Po deseti dnech je však vyhnala policie s odůvodněním, že tam jsou ilegálně. Klinikáři se nevzdali a svolali po třech dnech demonstraci. Přišlo asi sto lidí. Po skončení protestu zásahové jednotky přinutily všechny násilím, aby budovu opustili. Několik lidí při tom utrpělo zranění a museli být ošetřeni v nemocnici.

Klinika 3

Klinice se prvotní problémy nakonec podařilo překonat a v současné době víceméně funguje. Pořádá koncerty, lektorské hodiny, přednášky a pomáhá uprchlíkům. Financuje výjezdy dobrovolníků a pořádá sbírky, kterými se snaží pomáhat běžencům na různých místech. Budovu má pronajatou do března 2016. Zatím není jasné, co se s ní po tomto datu stane.

Asi po měsíci od demonstrace a vyhnání z budovy se klinikáři rozhodli nečekat na jednání úřadů a 24. ledna zorganizovali Den pro Kliniku, který provázela další demonstrace spolu s koncerty, promítaními a dalšími akcemi.

Klinika 2 © Alžběta Čermáková

Na událost přišlo hodně lidí, a to i převážně z řad veřejnosti. Bylo to vůbec poprvé, kdy veřejnost vyjádřila takovou podporu squatterům. Ukázalo se, že lidi zajímá, co se s budovou stane a co se v jejím areálu bude v příštích letech dít. Kliniku podpořila také média, veřejně známé osobnosti, politikové, filozofové a další lidé. Díky této podpoře se jim podařilo vyhrát tendr na volné užívání budovy na jeden rok – tedy do jara 2016.

Lidé, co na ní bydlí, řeší vše společně na nedělních pravidelných plénech. Je to společenství založené na konsenzu. Někdy to funguje a někdy ne. Teprve se učí žít a fungovat společně.

Na Klinice v současné době žije 12 lidí, původní plán mluvil o šesti. Kromě toho od zátahu na squat Cibulka obývají půdu i „cibulkáři“. Pokoje nejsou žádný luxus, ale na přespání stačí.

Nahnaní policisté jsou znudění a počítají každou minutu až do konce demonstrace, která stejně nemá velkou naději na úspěch ovlivnit rozhodnutí vlády při jednání, které probíhá uvnitř úřadu. Přesto mezi lidmi na ulici nepanuje nenávist, hořkost ani zlost. Zpívají, hrají na bubny a baví se. Chtějí zachovat Kliniku.

Klinika 14

Vydáno