Zapomenutý venkov Igora Grossmanna

Slovenská nová vlna v posledních měsících dokonale zavalila český fotografický prostor. Její vrcholná díla jsme si mohli už několikrát prohlédnout v tuzemských galeriích, řadě publikací nebo třeba filmu Vlna vs. břeh. Tvorba slovenských fotografů 60. a následujících let je nám zdánlivě dokonale známa, takzvaná nová vlna ovšem není jediným vizuálním proudem, který můžeme v tomto období a prostoru sledovat.

Existuje řada slovenských fotografů, kterým avantgardní experimenty nikdy nebyly příliš blízké a raději se věnovali konkrétnější, avšak ne nutně nižší formě obrazové tvorby. Přestože slovenská fotografie historicky tíhla spíš k výtvarnějším projevům, jména jako je Karol Kállay, Viliam Malík nebo Anton Podstraský bychom neměli opomenout. Stejně jako Igora Grossmanna.

Tento žilinský rodák narozený roku 1924 se původně živil jako lékárník. Míchání farmaceutik však brzy vyměnil za míchání fotografických chemikálií a začal se naplno věnovat obrazové tvorbě. Vyzkoušel si industriální, reklamní i módní fotografii, ale nejraději a také s největším umem fotografoval slovenský venkov.

Desítky let se vydával na zapomenutá místa v Tatrách a s neuvěřitelnou lehkostí dokumentoval veskrze poklidný, ale také mnohdy živelný život tamních vesnic. Naprosto precizní kompozice i technická dokonalost, které Grossmann dosáhl díky svým znalostem na poli chemie, je v absolutním kontrastu s hlavním trendem tehdejší slovenské tvorby i s představami, které ve spojitosti se životem v Československu 50. až 80. let máme.

Na tento cyklus Grossmann navázal podobnými dokumenty a reportážemi z Itálie, Rumunska nebo Arménie a také fotografiemi všedního života v Paříži. Za svůj celoživotní přínos získal v roce 2010 cenu Středoevropského domu fotografie v Bratislavě a jeho snímky se objevily v několika nových publikacích. V roce 2009 vyšla publikace Okamihy/Návraty spojená s tehdejší stejnojmennou výstavou a nejnověji pak kniha Moja dedina z roku 2014. Ta je od letošního roku k dostání i v České republice, a snad i díky tomu by se tvorba Igora Grossmanna mohla v rámci středoevropské fotografie prosadit vedle experimentátorů z „konkurenční“ slovenské nové vlny.

Vydáno