Mám rozbitej foťák

…a je to super. Ne vždy se totiž musíte nutně držet fotografických regulí, dokonale ovládat kompoziční pravidla nebo mít perfektní techniku. Někdy stačí mít jen svůj vlastní, neopakovatelný pohled na svět a něco, s čím se dá aspoň v rámci možností fotit. Přesně tohle má Jan Indra, student (avšak ne fotografie).

Jeho fotky jsou nekonvenční, neobvyklé, unikátní. Přitom se zakládají pouze na náhodě – respektive na aktuální náladě jeho staré Prakticy ze sedmdesátých let. Ta totiž špatně převíjí film a tvoří zvláštní dvoj- i víceexpozice. Při vyvolávání fotek Honzu vždy čeká překvapení. Jeho snahu zachytit zajímavé momenty a zákoutí Prahy někdy fotoaparát vyslyší, jindy ne. Mohou tak vzniknout skvělé koláže, na jiných políčkách ale také nemusí být vůbec nic.

Vydáno