Alláhova mládež: ráno Korán, večer párty

V poslední době se v souvislosti s vlnou migrantů strhávají diskuze o islámu a lidech, kteří ho vyznávají. Poněkud úzkoprsý pohled na věc, s nímž se každodenně setkáváme, nabourává série Děti Islámu fotografa Davida Těšínského. Ta si tento rok na soutěži Czech Press Photo vysloužila třetí místo v sekci Každodenní život. V záplavě notoricky známých a zástupných fotografií z uprchlické krize ukazuje nekonvenční pohled na mládež žijící v autoritářském muslimském státě.

David Těšínský strávil v Íránu o něco víc než měsíc. Vydal se tam na konci roku 2014, aby vypracoval sérii, ve které by zobrazil kulturu a život mladých Íránců.

Už při prvním pohledu si člověk uvědomí, že jeho představy o iránských dvacátnících coby neustále se modlících islamistech jsou docela zcestné. Ve skutečnosti se totiž v zásadě neliší od svých českých protějšků. Scházejí se s kamarády, chodí na párty, vzpírají se autoritám a poslouchají moderní hudbu. Při tom se ale nemohou chovat stejně otevřeně jako lidé v Evropě.  Mají sice volnomyšlenkářský životní styl, jsou ale v mnohém omezeni státem.

„Nikde se tam nedá legálně sehnat alkohol a holka s klukem spolu nesmějí bydlet v jednom hotelu, pokud nejsou manželé. Popsal bych je jako lidi dvou tváří – na veřejnosti se chovají nedostupně, když ale přijdou domů, jsou úplně jiní,“ říká David Těšínský. Život současných Íránců přitom volně přirovnává k životu lidí v Československu před rokem 1989.

Stát má částečně hlavní slovo i co se týče oblékání. Ženám nařizuje, aby nosily šátky do půlky hlavy a dlouhé rukávy. Kromě toho je ale dál už neomezuje – mohou mít džíny, barevná trika, zkrátka západní módu. „Tím, že mají šátky jenom do půlky hlavy, vidíš holkám normálně vlasy, mají je třeba nabarvené na fialovou nebo růžovou. Nikdo jim do toho nekecá. Navíc se to ještě jednou mění, když jsou u někoho doma na párty. Tam jim nic nehrozí a chodí potom normálně v tričku,“ vysvětluje David.

Kromě svých domovů se Íránci uchylují také do odlehlých pouští, kde jsou na ně autority krátké. Tehdy vyndavají lahve plné podomácku vyrobeného alkoholu nebo toho, který si předem nakoupili u ázerbajdžánských dealerů. Párty může začít.

Co se týče starších generací, ty berou chování íránské mládeže tak trochu konzervativně. Na rozdíl od státních autorit však nemusí své napomínání nebo nechápavé pohledy myslet špatně. Jak vysvětluje sám David: „Berou to spíš s úsměvem. Naše babičky také zažily jiné doby a pak si říkají, jaká je to dneska mládež.“

Vydáno