Pomalý rozkvět litevské fotografie

Dobré fotografické série mají tendenci během let stárnout, protože začínají ukazovat věci, které ve své původní formě už neexistují. Není to tak ale u litevského fotografa Romualdase Rakauskase, který se na svých více než třicet let starých snímcích snaží najít podstatu lidské radosti.

Litevský fond pro rozvoj umění uděluje každoročně cenu současným, ale také starším umělcům. Právě Romualdas Rakauskas si vysloužil ještě v roce 2009 cenu za svou sérii Rozkvět, která si – přestože vznikala v letech 1974 až 1984 – dodnes drží určité místo v evropské dokumentární fotografii. Letos byla jmenovaná série vystavována na bratislavském měsíci fotografie.

Rakauskas ve své fotografické eseji zkoumá roční období jara. Nesnaží se při tom ale zachytit jenom podobu přírody, velký důraz klade na člověka. Ukazuje ho jako bytost, která nehledě věku je schopná zažívat nanovo až dětskou radost. Zahrává si při tom s pojmy jako jsou komičnost, láska, něžnost, erotika, ale také melancholie.

Oblíbenost Rozkvětu ale netkví jenom ve svébytné estetice, kterou se podařilo Rakauskasovi dohnat k neopakovatelnosti, ale také kvůli významu, který nese tento autor pro litevský fotožurnalismus. Dokumentární fotka totiž procházela v šedesátých letech značnou krizí.

Fotografie si sice v té době již vysloužila své místo mezi uměleckými disciplínami a už nebyla vnímána pouze jako technologická možnost dokumentace existujicího umění, jednalo se ale spíš o fotografické inscenace a konceptuální projekty, dokument si jasné uznání ještě vydobýt nedokázal.

Fotožurnalismus tak nějak nikdo nebral vážně. Nebyl uznáván jako autorská práce fotografa, který téma vypráví vizuálním jazykem, ale prosté zobrazování okolí, kterého by byl s trochou nadsázky schopný každý. Nízké nároky agentur a obecenstva představovaly problém pro fotografy, které jednotvárná práce vyčerpávala. Rakauskas měl však oproti ostatním fotografům lepší postavení, mohl vybírat svá témata nezávisleji, protože pracoval pro časopisy s kulturní a přírodní tematikou.

„Dělat každý den prostou informativní fotografii z člověka vysává všechnu sílu. Oproti jiným fotografům, jako je například Marius Baranauskas, který byl velmi vyčerpaný prací pro agenturu Eltu, která si zakládala na co nejjednoduších infomačních snímcích, jsem mohl tvořit svobodněji,“ vysvětloval fotograf v rozhovoru v roce 2009.

Rakauskas svou progresivní tvorbou ovlivnil obecentsvo i další litevské fotografy. Díky němu se začal klást větší důraz na individuální pohled autora a jeho výpověď. Fotograf mohl konečně realizovat svůj umělecký záměr.

Vydáno