Rockové hvězdy jamajského reggae

Kdo nezná rockovou legendu Jimmyho Hendrixe, je za pitomce. Podobný vliv, jako měl Hendrix, měl třeba Augustus Pablo, jenomže na reggae. Znáte ho? Nevadí, to asi málokdo, kdo tenhle hudební styl tolik neposlouchá. Fotograf David Těšínský se ale pod vlivem jeho odkazu vydal na Jamajku najít prameny reggae a rastafariánství.

Přitom není uplně jednoduché ty opravdové rastafariány najít. To se může přisoudit buď tomu, že jsou na Jamajce všichni 24 hodin denně zhulení nebo proto, že dready jsou často jenom znakem pozérství. V pravém rastafariánství jde o něco jiného. Opravdoví rastafariáni mají docela striktní zásady. Nejedí například maso, nepijí alkohol, nezajímají se o peníze a ani nekouří tabák.

Ne že by patřilo kouření tabáku k jamajským tradicím, hlavně se tam hulí. Přičemž důraz na slovo hlavně je docela zásadní, na ostrově totiž není téměř nikdo, kdo by nekouřil trávu – a to od rána do večera. „Vlastně jsem tam neviděl nikoho, kdo by nehulil. Vzpomínám si, že jsem jednou potkal jednoho Jamajčana, který tvrdil, že trávu někouří. Vypadal ale dost zhuleně. Nakonec z něj vypadlo, že trávu jí,“ vypráví David.

Na ostrově rozhodně není problém trávu sehnat, prodávají ji téměř všude. Za gram silné marihuany si pouliční prodejci řeknou v přepočtu něco okolo deseti korun, přičemž místní údajně dokážou za den bez problému vykouřit i deset gramů.

Čas tu plyne pomalu

Peníze jsou pro ty pravé rastafariány druhořadé, ať už to je z důvodů zhulenosti, lenosti nebo morálních hodnot. Když je to zrovna potřeba, občas si různě přivydělají. Třeba tak, že nasbírají někde u stromů zralá manga a ta potom prodávají. Čas tady plyne tak nějak pomalu a všichni se nejraději procházejí a zastavují u známých, aby pokecali a dali si vodní dýmku.

Ač se zdají být v přístupu k životu hodně laxní, je jedna věc, na kterou nedají dopustit. To je hudba. Tvoří tady minimálně stejně důležitou součást života jako marihuana. Přímo na ulicích stojí veliké repráky, ze kterých DJs pouštějí muziku. Z velké části jde samozřejmě o reggae, v současnosti si ale na Jamajce vydobil silné místo i styl dancehall. Všichni hrají na bubny, kytaru nebo aspoň zpívají a snad v každé ulici se dá najít nahrávací studio.

Potkávat hvězdy

Na slavné osobnosti jamajského reggae je možné narazit kdekoliv na ulici, i když to vůbec nečekáte. David takhle potkal v chudé čtvrti na okraji hlavní města Kingstonu jednoho z idolů tamní hudby. Bubeník Leroy „Horsemouth“ Wallace byl hlavní hrdinou kultovního rastafariánského filmu Rockers z roku 1978.

Podobně jako s Wallacem měl možnost David pokecat také s Bunnym Wailerem, který drží tři ceny Grammy a v roce 1963 založil s Bobem Marleyem The Wailers, společně potom nahráli hity jako No Woman No Cry nebo Legalize It. Na ostrově je známá osoba a když zkouší na příští turné, scházejí se lidi před domem, aby zaslechli jeho hity.

Například Augustus Pablo, ale i mnoho dalších reggae umělců to tak ale nemá. „Přestože to je brutální legenda roots reggae, tak ho lidi neznají,“ říká fotograf.

Vydáno