Inscenovaná normalizace skupiny EPOS

Přelom 70. a 80. let v Československu v sobě spojoval dva zcela různé, odlišné prožitky. Většinová společnost se po zklamání roku 1968 resignovaně uzavřela do sebe a tam občasně nacházela útěk od deprimujícího normalizačního prostředí. Část mladší generace se pak rozhodla protestovat, ať už formou přímou, nepřímou nebo ryze osobní.

Toto složité období věrně popisuje dílo fotografické skupiny EPOS a její členové Rostislav Košťál, Jiří Horák, František Maršálek, Petr Sikula nebo Ladislav Plch. Byl to právě poslední jmenovaný, který této generaci umělců otevřel cestu k tématům mladších lidí, a to například skrze bigbítové kluby. Právě u mladší generace měli na rozdíl od té starší největší úspěchy.

U EPOSu nenajdeme popisné, čistě reportážní fotografie; takto vyjádřit protest by bylo v době 70. let prakticky nemožné. Nejen kvůli cenzuře tak hojně využívali prostředků symbolismu, alegorie. Se svými uměleckými reportážemi se sociálními tématy se stali jednimi ze zakladatelů aranžované (či inscenované) fotografie u nás. Členové skupiny se v pozdější době věnovali svým vlastním, často zcela odlišným fotografickým projektům.

Vydáno