Jaromír Funke: Nekonečnost prostoru

Neuvěřitelnou dynamiku prostoru ukazují fotografie vystavené v pražském ateliéru Josefa Sudka. Na první pohled znatelný rukopis těchto fotografií patří k jednomu z nejvýznamnějších tvůrců 20. století – Jaromíru Funkemu.

Funke by asi nemohl být vystavován ve vhodnějším prostoru než v Sudkově ateliéru na Malé Straně. Oba autory totiž  nespojovala jenom jejich hluboká vášeň pro fotografii. Důležité bylo jejich dlouhé přátelství. Znali se od počátku 20. let z Kolína, kam oba jezdili s rodinou. Od té doby se stal Funke častým návštěvníkem Sudkova dřevěného ateliéru pod Petřínem.

Funke se zabýval fotografií od dětství. Jeho tvorba však stojí za zmínku až od počátku 20. let. Počátek jeho kariéry, ve které se zabývá výlučností prostru, značí fotografie Zjednodušený prostor, která se ztratila. I přesto je možné pozorovat kreativní přístup k prostoru i v dalších autorových dílech. Jeho tvorba byla natolik progresivní, že sám mluvil o „abstraktním fotogenismu“. Novým výrazem se mu podařilo ještě více podtrhnout výlučnost své tvorby.

Funkeho fotografická dráha však nebyla vždy jednoduchá. Na počátku své kariéry se musel vypořádat také s velkou dávkou kritiky. V roce 1924 byl vyloučen ze spolku amatérských fotografů. To ho však nezbrzdilo a spíše ho posílilo v dalším působení.  Obratem založil se svými vrstevníky Josefem Sudkem a Adolfem Schneebergerem Českou fotografickou společnost. Tento spolek posunul kariéru všech tří fotografů a umožnil mladým tvůrcům vystavovat v mezinárodních salonech.

Funkova fotografická dráha byla členitá. Ač je možné v jeho raných fotografiích pozorovat především abstraktní fotogenismus, zobrazuje výstava v Sudkově ateliéru průřez celou tvorbou fotografa. Funke postupně překonával žánrové nálady a umožnil impresionistickým tradicím pronikat do nového „čistého“ přístupu v obrazotvornosti.

Výstava v Ateliéru Josefa Sudka představuje ne příliš velký, ale přesto hluboký pohled na autorovu tvorbu, který ukazuje nejenom jeho proslulé zátiší a opticky vytříbené kreace, které se nezřídka objevovaly na titulních stranách časopisů, ale také jeho návrat k věcnosti, funkcionalismu a fotografie zobrazující sociální kritiku.

Vydáno