Priorita číslo jedna: zanechat odkaz

Zapsat se do historie – cíl, kterého by chtěl dosáhnout asi každý fotograf. Pro Sama Shawa, který většinu svého života fotografoval hollywoodské hvězdičky, to byla fotografie Marilyn Monroe, jak stojí nad pouličním větrákem a vlaje jí sukně. Fotka americké pop ikony se stala jednou z nejvíce reprodukovaných fotografií století.

Sam Shaw se přitom ve své tvorbě na Hollywood neomezoval. Se svými fotoaparáty projel snad celé Spojené státy a vytvářel portréty lidí z různých sociálních vrstev – dělníků, horníků, učitelů, vojáků. Byly to ale snímky Woodyho Allena, Marlona Branda nebo Marilyn Monroe, které jsou jeho největším odkazem.

Marilyn Monroe
Marilyn Monroe (1957)

Poslední jmenovaná mu však kromě slávy přinesla také těžkosti. Jde o soudní proces o sto milionů dolarů, a to s nikým jiným než svou vlastní rodinou. Pře začala ještě za Shawova života, když v roce 1994 obvinil svého syna Larryho (který je mimochodem také fotograf) z toho, že bez jeho vědomí vybíral poplatky za fotografie a odmítl mu je předat. V soudním spisu je také napsáno, že Sam zaměstnal svého syna jako osobního manažera jenom proto, aby Larrymu trochu „rozhoupal“ kariéru.

„Sice je mi 82 let a Larry je můj syn, ale rozhodl jsem se, že s ním nechci mít nic společného, protože je podvodník,“ řekl tenkrát fotograf. Proces se potom táhl ještě leta po fotografově smrti. I přesto, že Larrymu jeho otec nic neodkázal a autorská práva připadla jeho dvěma dcerám Metě a Edith, případ se ještě dále komplikoval.

Larry odmítl vydat fotografie právoplatným dědičkám a shraňoval u sebe kromě fotografií Marilyn Monroe také portréty hvězd, jako jsou Audrey Hepburn nebo Louise Armstrong (i když nejvíce peněz se pochopitelně skrývá za fotografiemi Monroeové).

Marlon Brando
Marlon Brando (1959)

Příběh sourozenců Shawových je ale hlavně příběh lidí, kteří si kdysi byli velmi blízcí a nyní se nemohou shodnout prakticky na ničem. Neshody nepanují jenom okolo toho, o kolik snímků se vlastně jedná (právník Larryho Shawa mluví o 15 tisících), ale například také, kdo vůbec fotografie nafotil.

Larry tvrdí, že mu otec napsal dopis, ve kterém mu odkázal práva k fotografiím Marilyn Monroe a právní přenice se rozpoutala jenom kvůli tomu, že jeho sestry byly závistivé na vztah otce a syna.

„Sestry se zapojily do případu až ve chvíli, kdy jejich právníci zjistili, že se za fotkami Monroeové skrývá hodně peněz. I přesto, že mi otec odkázal práva k těmto fotografiím už v roce 1992,“ tvrdí Larry Shaw v rozhovoru pro New York Times. Nenávist sourozenců sahala až tak daleko, že sestry svému bratrovi ani neřekly, že jejich otec v nemocnici umírá. „O jeho smrti jsem se dozvěděl až dva týdny po tom, co zesnul,“ vysvětluje.

Alfred Hitchcock
Alfred Hitchcock (1951)

Své mlčení vůči bratrovi sestry nepopírají, opravňují ho ale tím, že je o to Sam Shaw žádal. „Když otec ležel po mrtvici v nemocnici, zavolal hlídače a předal jim velmi jasné instrukce s tím, aby za ním jeho syna v žádném případě nepouštěli.

Ať už je to, co tvrdí jednotlivé strany, pravdivé nebo ne, případ zanechává v člověku nejednotné pocity při pohledu nu Shawovu tvorbu. Na jedné straně stojí geniální portrétní fotograf, který měl možnost ve své době zachycovat největší světové celebrity. Na straně druhé rodinné záležitosti, které mohly plynout z různých důvodů. Každopádně vztahy v rodině nemohly být vždy tak katastrofální.

Larry, který se vydal na podobnou dráhu jako jeho otec, zprvu slavil velké úspěchy – fotografoval pro magazíny Look a Life. Později dokonce spolupracoval na řadě sérii se svým otcem. To je také důvod, proč Larry tvrdí, že on je autorem některých ze známých fotografií. „V roce 1985 jsme sloučili všechny naše sbírky do jedné. Tak se nejméně 25 % z mých fotografií dostalo mezi otcovu tvorbu,“ tvrdí. Také je pravda, že Sam Shaw v roce 1992 odkázal všechna práva k fotografiím svému synovi. Poslal mu tenkrát fax z Portugalska, ve kterém mu udělil veškerá práva s fotografiemi manipulovat, obchodovat a také je publikovat.

Šerif u voleb v Mississippi
Šerif u voleb v Mississippi (1946)

Hlavní komplikace potom začaly tím, že se otec se synem hádali o použití fotografií. Sam Shaw například nechtěl fotografie používat na potisky hrníčků, triček a láhví whiskey, což rozpoutávalo mezi oběma fotografy vášnívé hádky.
Všechna tato fakta ukazují, jak spletitý případ soudní spor rodiny Shawových je. Je možné, že Larry doopravdy nafotil část známých fotografií připisovaných Samovi. Bezesporu otec se synem mezi sebou měli velké rozpory. Jedno se jim jistě povedlo – zanechat odkaz. Je-li to správné si může domyslet každý sám. Nejlépe v prostorách Galerie hlavního města Prahy v Domě fotografie, kde budou fotky Sama (a možná také některé Larryho) Shawa do 15. ledna 2017.

Vydáno