Práce domovníka v Moskvě – ilegální status bez prestiže

„Byla to nelegální přistěhovalkyně, žila v takové malinké místnosti se svými dvěma dětmi. A mě zajímalo, jak na těch 8 metrech čtverečních funguje a jak to vlastně všechno vypadá,“ říká ruský fotograf Alexandr Anufrjev, který své sérii Moscow Concierge zkoumá skromný život moskevských domovníků.

Zatímco u nás jde o nevídanou profesi, v Rusku je to zcela běžná. Přesto moc fotografií na internetu nenajdete – domovníci se jen zřídka nechají fotit. „Skoro žádný z nich s focením nesouhlasil, na každých 20 připadl možná jen jeden, který byl v pohodě. Je to kvůli nízké prestiži, kterou daná práce má, a taky ilegálnímu statusu lidí, kteří ji dělají,“ vysvětluje Alexandr. „Jednoduše nechtějí být vidět.“

Mladý ruský fotograf, který se zatím věnuje hlavně dokumentárním sériím, má za sebou studium na několika ruských fotografických školách. Ptám se ho proto, jak v této zemi školy fungují. „V Rusku máme dobrých fotografických škol jen velmi málo. Je to Rodčenkova umělecká škola v Moskvě a Fotoděpartament v Petrohradě. Všechny ostatní školy vydělávají na fotoamatérech. Naučí vás, jak si hezky vyfotit svoji kočku, ale neukážou vám, jak dělat současnou fotku.“

Další problém prý je nedostatek inspirace. „Nemáme vůbec žádné fotografické časopisy. Když jsem byl v Německu, viděl jsem tam obrovský stojan s fotomagazíny, bylo jich snad 20 nebo 30. A my nemáme ani jeden!“ stěžuje si Alexandr, ale dodává, že Rusko má také určité výhody.

„Studium tady je jednodušší než kdekoli jinde. Rusko je totiž velice fotogenická země, a tak můžeme svoje projekty realizovat tady a nemusíme nikam cestovat, utrácet peníze a učit se jiné jazyky. Všechno, co potřebujeme, je už tady – to šílené politické, společenské i životní prostředí.“

Právě obrazem své vlasti se chce Alexandr zabývat ve své další tvorbě. „Momentálně pracuji na dvou projektech, oba jsou v širším smyslu o Rusku. Tentokrát nepůjde o čistou dokumentární fotografii, bude to experimentální.“

Vydáno